Srby 75
335 01 Nepomuk
Srby
Místopisný průvodce po České republice
49°31’8.209 N, 13°36’11.844 EObec Srby se nachází 5 km severně od Nepomuku.
Poblíž trhové vsi Pomuka byl v letech 1145 - 1153 založen cisterciácký klášter mnichy z Ebrachu. Klášter pravděpodobně vznikl z popudu českého panovníka (Vladislava II. = král Vladislav I.) ke kolonizaci a osídlení příhraničních oblastí. V roce 1145 - vkročili opat s bratry do kláštera, byť v té době asi zatím budov primitivních.
Cisterciáci žili řeholí sv. Bernarda, nosili bílý hábit, opasek, černý škapulíř, spali oblečení, celé noci svítili. Cisterciáci ve své řeholi měli mimo jiné za úkol kolonizovat dosud neosídlenou krajinu, to však v našich poměrech ve 12. stol bylo již nemožné. Tato oblast při řece Úslavě byla již osídlena Slovany. Cisterciáci sem však přinesli nový prvek v osidlování. Dosud založené slovanské vesnice byly většinou nepravidelné bez pevného centra. Germánská - křesťanská kolonizace přináší do vesnic pravidelnost. Vznikají vesnice nebo jejich nové části s pravidelným centrem - návsí ve tvaru kruhu, obdélníku apod.
V této době - raného až vrcholného středověku - vzniká v místech dnešních Srb statek či dvůr Batov, který sloužil jako bylinná a kořenná zahrada pro klášter a později i pro zelenohorské panství.
Monumentalita a sláva kláštera došla svého vrcholu koncem 14. stol. a na počátku 15. století, odtud byly odváženy postupně písemnosti, archiv a cennosti do mateřského kláštera v Ebrachu. K zániku kláštera došlo za husitských válek, pravděpodobně za druhého vojenského tažení Žižkou tímto krajem roku 1420.
Klášterní panství bylo ještě roku 1420 zapsáno Hynku a Bohuslavu ze Švamberka českým králem, s podmínkou, že Švamberkové musí vydržovat 8 mnichů. Poslední opat tohoto kláštera se připomíná k roku 1560. Roku 1571 je klášter popisován jako pustý.
1558 - první písemná zmínka o obci pochází z roku.
Za vlády Jeronýma hraběte Coloredda Mansfelda (1807 - 1822) byl vystaven Hamr = Železný Hamr. Bylo sem dováženo železo ze Železné Huti. Ruda - hnědel a krevel - byla dobývána v Chejlavě, Doubravě a u Srb v „Havírně". Po vyčerpání místních rudných ložisek byla ruda dovážena z Klabavy. Dovoz rudy prováděli sedláci z okolí hutí (z Vrčené, Srb, Sedliště, Čečovic) jako robotní povinnost. Postavený Hamr byl na počest dcery hraběte nazván Viléminov - Viléminin Hamr. Hamerské údolí si oblíbila kněžna Vilémína z Auersperku (maj. Panství 1853 - 1898), která zde nechala zřídit pěšinku na tzv. Žakojc skálu v lese Doubravě, altánek. Návrší se dodnes nazývá „Bábin vrch". 1932 - Hamry - dělaly se tam před lety výrobky ze železa, pak velkostatkem přeměněny na šindelku, jsou pronajaty Plavcem (majitel ZH od 1931) Fr. Zikovi, který v nich obnovil opět výrobu Fe zboží. Vyrábí se sekery, motyky, krumpáče, lopaty, desky k pluhům apod.
1558 - lidí osedlých 10
Berní rula po pol. 17. st. 10 sedláků, 1 chalupníka, 3 zahradníky.
Tereziánský katastr: 12 osedlých, kteří mají nová stavení, protože před několika lety ves vyhořela. U vsi byl poplužní dvůr Batelov, (Batov), 2 mlýny.
1837 - stabilní katastr 29 čp.
čtvrtláníků - 7, půlláníků - 4, chalupníků - 3, obecní domek domkářů - 13
hamr (založen 1824)
1839 - 28 domů - 241 obyv. (Sommer „Popis království Českého")
1900 - 55 čp. - 320 obyv.
1921 - 62 čp. - 418 obyv.
1929 - 72 čp. (z toho 10 čp. nemá vlastní pozemek) čp. 24 - obchod smíšeným zbožím - Tomáš Markvart čp. 44 - hostinská živnost - František Trhlík čp. 5 - obchod zemědělskými plodinami - František Markvart cihelna - Fr. Helma - ruční výroba cihel - ročně 80 - 100 tisíc cihel čp. 11, 13, 17 - mají zachované dřevěné stodoly sroubené z otesaných klád
1942 - 8 lidí nasazeno na práci do říše
1943 - do Srb přichází asi 60 Národních hostů z vybombardovaného Německa, byli ubytováni v sále hostince a v místnostech málo obydlených po obci
1945 - v sále hostince, v soukromých bytech, kde bylo místo, tam byli uprchlíci ze Slovenska a severní Moravy - především staří a ženy s dětmi
Na návsi stojí čtvercová kaplička zasvěcená Panně Marii, zrestaurovaná a znovu vysvěcená 2004, před ní stojí pamětní kříž s kamenným soklem zdobeným reliéfy a s vročením 1876. Další pamětní kříž z roku 1884 stojí před čp. 18. Památkou je také čp. 11 roubený špýchar, kovárna s typickým venkovským přístřeškem a pomník z roku 1922 ke vzpomínce na padlé a zemřelé občany v 1. světové válce.
Rackojc skála - lom
Eneolitické výšinné sídliště s chamskou kulturou, jehož severní a částečně západní prostor byl v 60tých letech částečně prozkoumán. Na upravené plošině skály si lidé postavili chaty. Toto sídliště bylo zároveň osadou a výrobním střediskem. Zemědělci pěstovali především obilniny a dospěli i k pěstování lnu. Svědčí o tom fakt, že v sídlištích této doby nalézáme velké množství přeslenů a tkalcovských závaží. Pracovní nástroje vyráběli lidé z těch nerostů, které se daly snáze opracovávat. Z nástrojů to jsou zejména sekeromlaty, které se od starších výrobků liší pečlivějším opracováním, tvarem a jejich břit je souměrný. Je doloženo široké použití parohu na výrobu šídel, dlátek, kladívek i těžkých mlatů a motyk. Keramika je stále vyráběna v ruce. Změny ve výrobě vedly ke vzniku tzv. patriarchátu, který vystřídal matriarchát. Orba, prováděná dřevěným hákem pomocí páru dobytčat, byla prací namáhavou a připadla fyzicky nejsilnějšímu členu rodiny, totiž muži a to otci.
V lokalitě v Srbech bylo nalezeno několik kůlových jamek, příkop, 2 ohniště o průměru 40 cm, 1700 zlomků keramiky, zlomek antropomorfní plastiky, 15 přeslenů, 21 broušené industrie, 25 štípané industrie, 11 otloukačů; 21 brousků, 6 drtidel, zvířecí kosti.
V roce 1960 zde proběhl povrchový průzkum se zjišťovací sondou pracovníky blovického muzea K. Škrábka a J. Sýkory. V srpnu téhož roku proběhl záchranný výzkum archeologického ústavu, který vedl Norbert Mašek. Po dokončení výzkumu proběhl komorový odstřel kamene, který lokalitu téměř zlikvidoval.
Velký kámen v polesí Chýlava
V 60tých letech 20. století byl proveden amatérský povrchový průzkum Velkého kamene panem St. Pflegrem a později pracovníky muzea v Blovicích. Odborného průzkumu se této lokalitě nikdy nedostalo. Jedná se pravděpodobně o další z eneolitických výšinných sídlišť chamské kultury.
Mohyly doby bronzové
V polesí Chýlava i Doubrava se nachází několik dosud nezkoumaných mohyl.
Vitorazská stezka
Vitorazská stezka, která územím naší vsi procházela, nabyla na významu v dobách největší slávy přemyslovského plzeňského hradu. Od něj vedla obchodní stezka směrem na jih při řece Úslavě a dále až k Otavě k dalšímu přemyslovskému hradu Práchni, kde se křižovala se Zlatou stezkou. Neméně důležitá byla tzv. Pražská stezka která se s Vitorazskou křižovala u Vrčeně. A právě po této cestě se v 10. stol. vracel sv. Vojtěch z Říma. S ním se v našem kraji, stejně jako v dalších místech, kudy procházel, pojí řada pověstí.
Kamenolomy, cesty, rybníky, zaniklé vesnice a aleje na katastru obce
Na stavbu nepomuckého kláštera, hradu Zelená Hora, vesnických stavení a statků bylo zapotřebí velké množství kvalitního stavebního kamene. K těžbě kamene sloužilo množství kamenolomů, které jsou dodnes snadno patrné v lesích. V Chýlavě se nachází také řada cest, o kterých se dá uvažovat jako o středověkých.
Spojovaly dvě sousední panství, hradišťské a zelenohorské. Zároveň vedly od jednotlivých vesnic k dalším. A právě v Chýlavě je několik vesnic, kolem kterých cesty a aleje vedly, ale které zanikly ještě za husitských a poděbradských válek (např. Chýlava, Musilov). U starých už nepoužívaných cest lze také najít staré neudržované rybníky. Jeden ze zaniklých rybníků se nacházel také v údolí na toku řeky Úslavy. Jmenoval se Lušťov. Jeho hráze jsou dodnes patrné „u jezu". Býval tu také mlýnský kámen (zlatorudný, dnes umístěn před budovou Obecního úřadu). Mlýn prý vzala voda a hráz rybníka protrhla náhlá povodeň v roce 1501. V roce 1560 je uváděn jako pustý.
Chýlava
také tato ves je zmiňována až po polovině 16. stol. při dělení zelenohorskéhopanství, kdy byla celá lesem zarostlá. Zelenohorský urbář z r. 1681 říká: „v prostřed lesa Chejlavy, u cesty, kudy se jde od Blovic ke Klášteru a zase křížem z Měcholup do Žďáru, bejvala za stara ves jménem Chejlava, ale nyní znamení žádného nepozůstává, vše jest velikým stromovím porostlé". Protneme-li zmíněná místa přímkami, vychází nám poloha vsi na východní svah Bukové hory (651 m), někam do prameniště Chejlavského potoka tekoucího do Úslavy.
Musilov
víska Musilov vznikla asi až v průběhu třicetileté války a zaujala zřejmě pozemky bývalé vsi Chýlavy (viz heslo Chýlava), které byly zčásti odlesněny pro chov plemenných koní a polností Musilova (jméno vsi snad souvisí s nuceným usazením poddaných). Poprvé se o Musilově a jeho obyvatelích dozvídáme ze soupisu poddaných podle víry statku Prádlo z r. 1650.
