Srby 75
335 01 Nepomuk
Srby
Eneolitické výšinné sídliště s chamskou kulturou, jehož severní a částečně západní prostor byl v 60tých letech částečně prozkoumán. Na upravené plošině skály si lidé postavili chaty. Toto sídliště bylo zároveň osadou a výrobním střediskem. Zemědělci pěstovali především obilniny a dospěli i k pěstování lnu. Svědčí o tom fakt, že v sídlištích této doby nalézáme velké množství přeslenů a tkalcovských závaží. Pracovní nástroje vyráběli lidé z těch nerostů, které se daly snáze opracovávat. Z nástrojů to jsou zejména sekeromlaty, které se od starších výrobků liší pečlivějším opracováním, tvarem a jejich břit je souměrný. Je doloženo široké použití parohu na výrobu šídel, dlátek, kladívek i těžkých mlatů a motyk. Keramika je stále vyráběna v ruce. Změny ve výrobě vedly ke vzniku tzv. patriarchátu, který vystřídal matriarchát. Orba, prováděná dřevěným hákem pomocí páru dobytčat, byla prací namáhavou a připadla fyzicky nejsilnějšímu členu rodiny, totiž muži a to otci.
V lokalitě v Srbech bylo nalezeno několik kůlových jamek, příkop, 2 ohniště o průměru 40 cm, 1700 zlomků keramiky, zlomek antropomorfní plastiky, 15 přeslenů, 21 broušené industrie, 25 štípané industrie, 11 otloukačů; 21 brousků, 6 drtidel, zvířecí kosti.
V roce 1960 zde proběhl povrchový průzkum se zjišťovací sondou pracovníky blovického muzea K. Škrábka a J. Sýkory. V srpnu téhož roku proběhl záchranný výzkum archeologického ústavu, který vedl Norbert Mašek. Po dokončení výzkumu proběhl komorový odstřel kamene, který lokalitu téměř zlikvidoval.
V 60tých letech 20. století byl proveden amatérský povrchový průzkum Velkého kamene panem St. Pflegrem a později pracovníky muzea v Blovicích. Odborného průzkumu se této lokalitě nikdy nedostalo. Jedná se pravděpodobně o další z eneolitických výšinných sídlišť chamské kultury.
V polesí Chýlava i Doubrava se nachází několik dosud nezkoumaných mohyl.
Vitorazská stezka, která územím naší vsi procházela, nabyla na významu v dobách největší slávy přemyslovského plzeňského hradu. Od něj vedla obchodní stezka směrem na jih při řece Úslavě a dále až k Otavě k dalšímu přemyslovskému hradu Práchni, kde se křižovala se Zlatou stezkou. Neméně důležitá byla tzv. Pražská stezka, která se s Vitorazskou křižovala u Vrčeně. A právě po této cestě se v 10. stol. vracel sv. Vojtěch z Říma. S ním se v našem kraji, stejně jako v dalších místech, kudy procházel, pojí řada pověstí.
Na stavbu nepomuckého kláštera, hradu Zelená Hora, vesnických stavení a statků bylo zapotřebí velké množství kvalitního stavebního kamene. K těžbě kamene sloužilo množství kamenolomů, které jsou dodnes snadno patrné v lesích. V Chýlavě se nachází také řada cest, o kterých se dá uvažovat jako o středověkých.
Spojovaly dvě sousední panství, hradišťské a zelenohorské. Zároveň vedly od jednotlivých vesnic k dalším. A právě v Chýlavě je několik vesnic, kolem kterých cesty a aleje vedly, ale které zanikly ještě za husitských a poděbradských válek (např. Chýlava, Musilov). U starých, už nepoužívaných cest, lze také najít staré neudržované rybníky. Jeden ze zaniklých rybníků se nacházel také v údolí na toku řeky Úslavy. Jmenoval se Lušťov. Jeho hráze jsou dodnes patrné „u jezu". Býval tu také mlýnský kámen (zlatorudný, dnes umístěn před budovou Obecního úřadu). Mlýn prý vzala
voda a hráz rybníka protrhla náhlá povodeň v roce 1501. V roce 1560 je uváděn jako pustý.
Také tato ves je zmiňována až po polovině 16. stol. při dělení zelenohorskéhopanství, kdy byla celá lesem zarostlá. Zelenohorský urbář z r. 1681 říká: „v prostřed lesa Chejlavy, u cesty, kudy se jde od Blovic ke Klášteru a zase křížem z Měcholup do Žďáru, bejvala za stara ves jménem Chejlava, ale nyní znamení žádného nepozůstává, vše jest velikým stromovím porostlé". Protneme-li zmíněná místa přímkami, vychází nám poloha vsi na východní svah Bukové hory (651 m), někam do prameniště Chejlavského potoka tekoucího do Úslavy. Cesty však nevedly přímo a tak může polohu vsi signalizovat i nález hliněné nádobky z 15. stol., která obsahovala na 300 mincí z let 1413 - 1458, a byla nalezena při dobývání pařezů po vývratech v r. 1920 v polesí Chýlava nad Měcholupy v poloze „Na krichovci". Nedaleko nálezu mincí byly objeveny zbytky zdiva, ale dnes není možné zjistit, kde přesně to bylo. V r. 1560 se praví, že pustá ves Chýlava byla v lese, mezujícím s hradišťským pánem. Hranici mezi zelenohorským a hradišťským panstvím je možné ještě v polesí vystopovat podle starých kamenných mezníků. Na počátku tohoto stol. byly prokopány v polesí Chýlava někde nad Ždírcem v lese náležejícím ke Hradišti u ohrady obory „slovanské mohyly", jednu už předtím dal prokopat majitel Zelené Hory. Z toho vyplývá, že prokopané pahrbky ležely po obou stranách hranice panství. Popis nálezové situace ani nalezené keramické střepy však neodpovídají slovanským mohylám, které se jako způsob pohřbívání přestaly v Čechách užívat v 9. - 10. stol. Keramika pochází z 12. stol. či spíše ze 13. stol. Možná, že zde byly prokopány zaniklé objekty vsi Chýlavy, popřípadě vsi neznámého jména. Přesto lze říci, že poloha Chýlavy nebyla dosud přesně určena. Je možné, že šlo o ves bez návsi či půdorysu, jehož osou byla cesta nebo potok, a že byla tvořena rozptýlenými usedlostmi, značně od sebe vzdálenými, jak tomu bylo obvykle v podhorských a horských vesnicích.
víska Musilov vznikla asi až v průběhu třicetileté války a zaujala zřejmě pozemky bývalé vsi Chýlavy (viz heslo Chýlava), které byly zčásti odlesněny pro chov plemenných koní a polností Musilova (jméno vsi snad souvisí s nuceným usazením poddaných). Poprvé se o Musilově a jeho obyvatelích dozvídáme ze soupisu poddaných podle víry statku Prádlo z r. 1650. Tehdy zde žil Jan Smetana, Adam Bláha, Vít Marek a podruh Jan Bavor s rodinami. R. 1654 jsou ve vsi Musilově tři usedlosti - Smetanova chalupnická, Bláhova a Víta Čejky „zahradnické" s velmi malou výměrou pozemků. Musilov však brzy zpustl. Smetana zběhl pro nouzi r. 1660, zchromlý Čejka se živil žebrotou, Bláha vyhořel r. 1667 a pak zemřel. Pustá ves byla pak r. 1675 přikoupena k zelenohorskému panství. V urbáři z r. 1681 je zmínka, že mytě musilovské, ohražené pro plemenné koně, kde je nyní pastvina pro klisny, se ruší. Pole porostla „březím a mladým jedličím". V letech 1909 - 1928 působil v chýlavském polesí lesník Dřevikovský, který nalezl zbytky všech tří usedlostí. Jedna z nich však zmizela po polomech a nové výsadbě stromků r. 1920, zbytky druhé byly už tehdy jen nepatrné. Šlo o malé zahradnické domky, jejich obyvatelé měli r. 1654 z domácích zvířat jen po jednom teleti. V poloze „na Smetanovských" našel Dřevikovský zbytky rozměrnější chalupy; Jan Smetana měl dva potahy, krávu, tele a svini. V r. 1982 se již podařilo nalézt jen zbytky zdí posledně jmenované usedlosti (vysoké 0,5 - 1 m), částečně narušené vývraty, o rozměrech 10 x 20 m. Obytná část byla vybavena cihlovou pecí, část domu sloužila asi jako stáj. Za domem, oddělen uličkou, stál na kamenné podezdívce dřevěný objekt 6,5 x 11 m (patrně stodola). Nedaleko je jáma s vodou, původně studna. Několik střepů zde nalezených odpovídalo 17. století. V r. 1984 byly již zbytky usedlosti úplně zničeny při odstraňování polomů a přípravě půdy k nové výsadbě stromků. Asi 40 metrů od smetanovské chalupy probíhá ve sledovatelné délce 300 m zbytek hradby z nespojovaných velkých kamenů, zřejmě ohrady výběhu plemenných koní. Právě u chalupy Jana Smetany je v ohradě ulicovitá výpusť. Zbytek ohrady pozoroval u jedné ze zahradnických chalup také lesník Dřevikovský. Domky Musilova byly od sebe velmi vzdáleny a tvořily vrcholy obrovského trojúhelníku, jehož strany měřily asi 500, 750 a 1000 metrů. Zdá se, že v tomto prostoru existoval ohrazený koňský výběh a že Musilov vznikl v souvislosti s chovem plemenných koní. Po třicetileté válce poptávka po těchto koních poklesla a chov byl zrušen. Obyvatele Musilova práce v lese a hubená políčka neuživila.
